Zubaři jsou ohroženým druhem


Je to tak. Neradi tam chodíme, ale jak nás začne bolet zub, pelášíme za svým lékařem. Problém ale bývá v tom, že ne každý je tak zodpovědný a chodí na pravidelné preventivní prohlídky. Pak se mu může stát, že za dva tři roky, kdy se vyhýbal ordinaci jak čert kříži, celý vyklepaný strachy zaťuká na dveře svého zubaře, kde se dozví, že byl vyřazen z evidence. To ho pak až vzteky zub přestane bolet a začne se hádat.
dítě na zubařském křesle


Zubař ale má pádný argument:  „Když nechcete chodit na prevence, nebudu vás ošetřovat, když si vzpomenete“.


A vy postupujete nepříjemnou cestu k tomu, kdo vás ošetří. Nakonec sice najdete, ale musíte si za zákrok zaplatit a navíc, jste bez lékaře, který by vás příště ošetřil.


A začnete hledat. Ťukáte na dveře ordinací, ale všude se dozvídáte, že mají plný stav a nepřibírají.


Teprve teď si říkáte: “Že já, blbec, nechodil!“ Pozdě bycha chodit.


Nezbývá vám, než se obrátit na svou zdravotní pojišťovnu a odcházíte vzteky bez sebe, protože vám je nabídnut lékař, ke kterému budete jezdit několik desítek minut.


Když se uklidníte a jedete za ním, nemůžete uvěřit svému štěstí, když si vás zapíše jako svého pacienta.


lékařka s rouškou


Je to opravdu problém. Zubaři zkrátka nejsou. Není to tím, že vystudují a jdou radši dělat do továrny k pásu, ne, i přes poměrně velký počet přihlášených ke studiu, jich málo přijímají. No, a někteří během studia odejdou.


Staří odcházejí do důchodu, mladí by mohli převzít ordinaci, ale kterému zhýčkanému mladému se dnes chce pracovat jinde než v Praze? A i když je to hlavní město, není nafukovací. Nejde, aby se tam nejen tato profese, vecpala a byla přeplácená, jak si mnozí představují.


My jsme měli štěstí, když v našem severočeském městě nám odešla naše zubařka na zasloužený odpočinek a nastoupila tam místo ní mladá slečna. Hned jsem nás objednala na prevenci a ona nás jako pacienty převzala. Pracovala pomalu, protože ještě neměla vše tak zažité, zorganizované, ale během tří let, co ji máme, se naučila vše. A navíc pro mužské pacienty je bonusem, že je moc hezká.


Nepřijala všechny pacienty, kteří měli kartu v ordinaci. Kdo nepřišel během jednoho roku ani jednou na prevenci, toho vyřadila.


Jsem ráda, že nemusím běhat a hledat, kdo nás vezme do své péče. Chvíli to totiž vypadalo, že jen zhasnou, zamknou a my všichni budeme mít smůlu.


Je mi líto lidí z vesnic a malých měst, kde se potýkají s tímto problémem a držím jim palce, aby byl co nejdřív vyřešen.


 


Važte si svých zubních lékařů. Choďte na pravidelné prohlídky. Nic víc než trochu času vás to nestojí. A když vám bude objevený počínající problém, budete hned ošetřeni. Nečeká vás domácí polykání prášků na bolesti a oddalování návštěvy ordinace na poslední chvíli, kdy vám hrozí třeba ztráta zubu.


Tím, že ukážete, že vám vlastní chrup není lhostejný, neocitnete se v situaci, kdy budete s oteklým obličejem shánět někoho, kdo vás ošetří.




 

Zubaři jsou ohroženým druhem
3.7 (73.33%)3